Exkurze Slovinsko 2025

Když se řekne školní exkurze, většinou se jde do muzea, do zoo nebo na nějakou přednášku, ale v našem případě to tak nebylo a toto slovní spojení dostalo úplně jiný význam. Celý zájezd se uskutečnil díky nápadu paní učitelky Adély Kerclové, která za něj tvrdě bojovala a vše krásně naplánovala.

Naše mise pod vedením třech skvělých učitelek, paní učitelky Kerclové, Záhořové a Malé, započala 28. 4. 2025 ve 4 hodiny ráno u Kongresového centra, odkud jsme vyjížděli. Několikahodinovou cestou nás provázel zpěv žáků, kteří usilovně zpívali z plných plic po celou dobu zájezdu. Okolo jedné hodiny jsme dorazili k jezeru Bled, které jsme celé obešli. Odtud jsme pokračovali do soutěsky Vintgar. Naše pondělní výprava končila v městečku Lesce, kde jme měli ubytování. Zbytek dne jsme měli volno. Někteří z nás šli prozkoumat krásy městečka, jiní šli na jídlo nebo běhat. Pár z nás se seznámilo se slovinskými kluky, kteří si s námi zahráli na schovku.

Ráno 29. 4. 2025 jsme vyrazili dále na exkurzi do Postojne jeskyně a dále pak na macaráta, což je endkmitická rybička typická pro toto místo (PS: Vím, paní učitelko, je to obojživelník ;-).). Z jeskyně jsme se vydali do rozpáleného letoviska Kopper, kde jsme měli volný rozchod. Po ochlazení zmrzlinou jsme pokračovali do městečka Portorož, kde se nacházelo naše druhé ubytování. Většina z nás se hned vydala k moři, které mělo okolo 15 °C, což nás neodradilo a většina z nás se šla koupat. Pak už jme měli opět volný čas na poznávání městečka.

Středa byl náš poslední den, ráno jsme si zabalili všechny věci a pomalu se chystali domů. Dopoledne jsme ještě strávili na exkurzi v Sečovljne Soline, kde jsme viděli, jak se získává mořská sůl. Odpoledne jsme měli zastávku v hlavním městě Lublani, kde se opět každý mohl vydat svým směrem. Zbytek dne už strávený v autobuse jsme zakončili 30. 4. 2025 před půlnocí u Kongresového centra písničkou C'est la vie od Karla Gotta.

Celé tři dny jsme si užili naplno. Díky nápadu a doprovodu našich skvělých paní učitelek jsme poznali nejen krásy Slovinska, utužili vztahy mezi sebou, zažili spoustu legrace, nejen při čtení slovinských slov, ale hlavně jsme si vytvořili zážitky na celý život. Jménem 2.LA a 3.LA Vám za to vše chceme poděkovat a věříme, že se z toho stane tradice a ti naši mladší následovníci si budou moct zažít to co my.